Proslov Daniela Landy v Ostravě - Vozová hradba Tour 2011

K Vozový hradbě…

Já nevím, co teď. Já jenom upřímně říkám, že mám obrovskou obavu o osud naší země. Přísahám, že mám upřímnej obrovskej strach, že tohle je poslední fáze našeho společenství, kterýmu se říká národ. Mám velkej strach z příštího roku, mám velkej strach z toho, co přijde. Jak řekl Baťa, když přicházela krize ve dvacátých letech a vlastně přerostla v obrovskou válku, kterou by nikdo z nás nechtěl, tak Baťa tenkrát řekl: „To není ekonomická krize, to je morální krize.“ A Baťa taky řekl recept, jak z té krize ven. Řekl, kdyby československý národ, ne kdyby… Československý národ může být nejbohatší, nekrásnější,nejpracovitější, ale má to jeden malý háček. Aby si každý z 15 milionů Čechoslováků vzal kousek tohoto úkolu do svého srdce. A v tom je recept.

Já bych… Já bych v žádném případě, jsem poslední, kdo by vyzýval k násilí, jsem poslední, kdo by chtěl destrukci, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že my jsme tu většina, a že by bylo dobré, kdyby ostatní nás respektovali. To znamená, kdyby třeba menšiny si vážily té většiny.

My, Češi a Moravané jsme schopni mezi sebou rozpouštět menšiny, ale nechceme, aby nám ukazovali tento prst (prostředníček). A rádi laskavě přijmeme toho, kdo nás nebude v naší vlastní zemi kopat do koulí.

Mám už jenom pár slov. Nenechte se strhnout k ničemu divokýmu. Choďte bojovat, choďte se učit bojovat, abyste mohli chránit to, co máte rádi. Abyste sebe mohli bránit, abyste mohli bránit druhý.

A ještě poslední věc. Je tady deset tisíc lidí teď. Obrovská jednota. Teďka jsme spojený hudbou, nějakou hudbou. Respektive, dejme tomu dva tisíce z vás přišlo ze zvědavosti, ale osm tisíc lidí je tady kvůli hodnotám, který… kvůli hodnotám, který v tý hudbě cítíme. Ty hodnoty nás především spojujou. A já bych si strašně přál, nevím, jak to udělat, ale přísahám, že to budu zkoušet, aby tahle jednota zůstala až vyjdete ven z toho stadionu. Abyste se vnímali… abyste se vnímali nejenom jako Landovi fanoušci, ale abyste se vnímali jako národ, jako společenství. Abyste se poznávali na ulicích, abyste si přáli, abyste si přáli krásnej den, abyste k sobě chodili nakupovat. Abyste se vynášeli nahoru, abyste se milovali, abyste tvořili, abyste pracovali. Protože neznám jiný recept, jak z této krize ven.

Na svých stránkách se pokusím udělat nějakou platformu pro setkávání. Vyzývám vás všechny, kdo jste chytrý, i kdo jste hloupí, protože… já jsem taky… nejsem taky žádnej chytrák, to znamená, nevím cestu ven. Ale byl bych strašně rád, abysme tohleto už nepustili, protože když nám někdo něco teďka řekne, že budeme mít 80 % třeba DPH, my tady všichni můžeme říct: „NE!“ Protože vaše ne už je hlasité. Každý, kdo z nás řekne ne - je tiché. Takže váš žádám: Pojďte se setkávat, pojďte být k sobě přející a vstřícní a tu jednotu už prosím vás nezahoďte.

A jak řekl jeden poslanec, který se nazýval mým kamarádem, je to poslanec ODS. Říká pořád kamarád, kamarád, přitom, co mi kálí v médiích na hlavu, řekl: „Opustils Ordo Lumen Templi.“ Prosím vás, neopustil. Já vám přísahám. Ordo Lumen Templi byla upřímná snaha před x lety, bál jsem se toho, že muslimové začnou proudit do Evropy, že jim nedokážeme něčím živým konkurovat. A tak jsem viděl templáře, fotbalistu, boxery, tenisty, něco přirozeného, co jim… co jim postaví hráz. Ne nenávistí, ale svým životem. Nechtěli jste to, chápu. Nebo nechtěl to nikdo, takže tomu rozumím, a proto jsem zkoušel jinou cestu. Proto jsem zkoušel cestu Drak. Je to možná šílenství, ale já přísahám, že věřím, že jednota, i duševní, ne jenom fyzická, je cestou ven. A tento poslanec řekl: „Opustil Ordo Lumen Templi, opustil Draka. A kdyby náhodou se motal do politiky, nevěřte mu, opustí vás.“ Takže já bych chtěl vzkázat panu Vidímovi: „Do politiky se motat nebudu.“ Ale vás neopustím, zkusíme to spolu, jestli dovolíte.